Při tvorbě tohoto kalendáře, kdy se nám do rukou dostaly stovky fotografií z náhradních rodin jsme si uvědomili, jak některé momenty v našem životě bereme zcela samozřejmě. Třeba to, že si v létě sedneme k ohni a opékáme buřty. Že máme koho pohladit a on pohladí nás. Že po tom, co jsme venku při koulovačce promrzli do morku kostí si společně napustíme horkou vodu do hrnce a ponoříme do něj nohy. Čtení před spaním, vana do které někdo „omylem“ vylil půl lahve pěny i noční kopanec do hlavy od malého „usurpátora“ našeho prostoru. Všechno tohle často zažíváme zcela běžně, den za dnem. Nepřemýšlíme nad tím, že bychom tohle všechno neměli. Tyto maličkosti každodenního života nás dělají šťastnými. A ač se zdají být samozřejmé, nejsou. Mnoho lidí – dětí, nemá to štěstí, nemá nikoho kdo jim dá velkou pusu na ušmudlané tváře od čokolády, ani je nebude držet v za ruku, skrz mříže nemocniční postýlky.
Pojďte se s námi podívat na to, co znamená
VYRŮSTAT V RODINĚ.