Asociace náhradních rodin České republiky z.s.

Zoopark Zelčín - 19. května 2012

V sobotu 19. května nás do nového dne uvítalo sluníčko a přislíbilo krásný den. Jedním z prvních dojmů bylo stádo koní přibíhající z pastvin do stájí. Návštěva Zooparku začínala slibně.

Hned vzápětí se nás ujala milá paní...spočítala děti a rozdala kartičky k soutěžím. Šest menších sbíralo razítka, dvě větší dívky za své úkoly dostávaly body. Prvním úkolem bylo strefit se kroužkem na tyčky. Soustředění menších i větších bylo veliké a dařilo se více či méně všem. Následovalo shazování plechovek míčkem. Protože byly vyskládané vysoko, ne všem se shození podařilo, šokovala ale tříletá Nikolka která se trefila ač plechovky byly ve výšce cca dvojnásobku její výšky. S nadšením děti přivítaly skákání v pytli, skákal dokonce i nejmenší roční Kubík. Těžkou disciplínou i pro větší dívky byl přechod lavice zavěšené na čtyřech řetězech. Menší s asistencí rodičů, větší odvážně bez pomoci, nakonec ale přes řeku plnou krokodýlů na konec můstku došli všichni. Jeník dokonce v některých místech odmítnul nabízenou ruku a části zdolal sám. Čekal nás basketbalový míč a koše ve dvou výškách. Výkony dětí byly neuvěřitelné, za výskok Anežky by se nemusel stydět ani Michal Jordan, bodovali ale všichni. Oříškem pro Anežku a Terezku se staly kuželky, na rozdíl od menších dětí je musely shodit tak, aby koule směřovala zezadu. Nakonec se podařilo. Mezi malými se zaskvěli Šimon s Matýskem, kterým na shození stačily dva pokusy. Zahanbit se ale nedal ani Míra a Monička. Celé klání zpovzdálí sledovala z kočárku Helenka a jistě oběma svým sestřičkám držela palečky.

Po zápolení na poli soutěžním už u nastupovací rampy čekali na děti dva trpěliví koníci s neméně trpělivými slečnami. Na hřbetu koníků absolvovaly děti jedno kolo kolem jízdárny. Kluci se na koni nesli pyšně jako rytíři, holčičky se na chvíli staly indiánkami na divokých ořích.

Závěr soutěže byl sladký a měl podobu palačinky s horou šlehačky. Každý závodník také dostal odměnou lízátko a bonbon. Zbytek příjemného dopoledne vyplnila prohlídka místních stájí a ohrad. Na děti čekali koně, morčata, kozy a ovce, ale také emu hnědý a makakové.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Seminář Výchova dětí s traumatem - 14.dubna 2012

Jarní sobotu se sešlo v modlitebně Církve bratrské Čelákovice 15 náhradních rodičů a dalších příznivců náhradní rodinné péče, aby si vyslechli přednášku inspirující osobnosti, Mgr. Hany Brodníčkové.

Mgr. Brodníčková se pěstounkou stala vlastně proti své vůli. Prostě jen jednou potkala malou dívku, která obdivovala její kočku. Toto setkání Haně převrátilo život naruby. Přerušila nadějnou kariéru v Bruselu, rok se snažila sanovat narušenou rodinu dívky, nakonec se rozhodla získat ji i její sestru do pěstounské péče. Dnes je Mgr. Hana Brodníčková speciální pedagožkou a pěstounkou a maminkou čtyř obdivuhodných dívek.

O děti se mezitím v herně MC postaraly zkušené tety pod vedením speciální pedagožky Mgr. Fryšové.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Pobyt s koníčky

První pobyt s místním klubem Asociace náhradních rodin Čelákovice nás nadchnul a tak jsme se rozhodli setkání zopakovat. A protože největší úspěch měla u našich dětí jízda na koni, bylo rozhodnuto – pojedeme za koníčky. Po chvíli internetového brouzdání se mi vybavilo doporučení mé kamarádky a do vyhledávače jsem zadala „Stáje Štětice“. Po velmi vstřícném jednání majitelky bylo rozhodnuto – pojedeme na jih!!

Když se přiblížil první říjnový víkend, měla jsem trému. Neonemocní někdo? Bude se všem víkend líbit? Bude nám spolu hezky? První obava se naplnila, jedna rodina bohužel musela pro nemoc zůstat doma, ostatní ale statečně dorazili. Nutno říct, že nízká cena ubytování byla vykoupena jistým nepohodlím a naše seznamování mělo být velmi intenzivní. Ale kde je dobrá vůle, tam jde všechno, a tak se několik rodin vměstnalo do dvou pokojů, jinak velmi útulných a v sychravém počasí příjemně vytopených. Protože většina dojela až pozdě večer, dlouho jsme povídat nevydrželi a s očekáváním dalšího dne jsme brzy usnuli.

Děti se probudily velmi brzy, a natěšeně vyběhly ven. A bylo co obdivovat. Asi nikdo z nás ještě neviděl stádo padesáti krásných koní. Okouzlili nás i lamy, morčata, prase, psi a děti především spousty koček a koťátek. Jediným omezením pro děti byl elektrický ohradník (před kterým se neuchránil jen jeden tatínek), jinak se ocitly v ráji. Spokojeně probíhaly stodoly, hladily koně, psi, koťátka, občas se vypravily i na valník s hnojem a my jsme je jen těžko svolávali ke snídani. Po ní jsme sledovali přípravu dvoudenní koňské výpravy. Umíte si představit dva dny na koňském hřbetu? Já tedy ne. Když výprava odjela, konečně se děti dočkaly. Jurášek, Heda, Bety, Safír i ostatní koně už stáli připravení k první vyjížďce. Ochotné slečny vyvedly děti na koních na hodinovou vyjížďku do lesa. Užívaly si to všechny děti, včetně nejmladších „tříleťáků“, které jsme jen zpovzdálí hlídali, aby v čase svého odpoledního spánku na koňském hřbetě neusnuli.
Po dětech přišli na řadu dospělí. Nakonec se odvážili čtyři a po hodině se z lesa vrátili s bolavýma rukama a vymrzlí, ale spokojení. Poté se většina z nás vydala objevit alespoň pro mě dosud neznámé město Písek. Nejen pohled na nejstarší kamenný most v Čechách způsobil vyhladovění celé posádky, a tak není divu, že jsme se nakonec všichni setkali v jedné malebné cukrárně.
Večer po náročných zážitcích většina osazenstva opět brzy usnula, někteří se pak sešli ještě u lahodného vína.

Sychravé nedělní ráno děti neodradilo a tak hned po snídani ve stejné sestavě znovu nasedly na koně, aby se naposledy kochaly pohledem na okolní krajinu. A pak rychle zabalit, a hurá domů.
Jsem vděčná za podobná setkání. Dávají mi možnost sdílet se s lidmi, kteří jdou podobnou životní cestou. Je úlevné vědět, že řeší podobné starosti a prožívají podobné radosti jako my. A tak i když jsem v pátek přísahala, že už nikdy nic organizovat nebudu, už v neděli jsem věděla, že jsme nejeli naposledy. Vždyť i pro „naše“ děti je důležité vidět, že nejsou jediní na světě, pro koho si rodiče přijeli do „domečku“ .
Na závěr musím poděkovat především Nadaci Terezy Maxové dětem, která přijatým dětem uhradila pobyt i vyjížďky. Děkuji také všem ve Stájích Štětice (www.stajestetice.cz), že nás i naše děti přijali s otevřeností a pochopením, kterou nevidíme každý den.
Jana Luhanová, MK ANRČR Čelákovice

Rodinný den s Albertem místního klubu Čelákovice

Integrační akce s názvem Rodinný den s Albertem se uskutečnila 19.8. mezi 15:00 – 16:30. Realizace jsme se ujaly s maminkou Janou pouze ve dvou, neboť ze všech členů klubů v Čelákovicích bydlíme pouze my dvě. Výhodou určitě bylo, že jsme prodejnu Alberta měli přímo v místě bydliště.

S manažerkou prodejny jsme se dohodly, že akce proběhne zcela bez potřeby zásahu z její strany. Jediné, co jsem si vyžádala, byly nějaké plakáty s různými druhy potravin. Ty jsme tedy nakonec (kvůli velikosti) nepoužili.

Vzhledem k tomu, že dvě stanoviště by byla málo, požádali jsme o pomoc při realizaci „mládežníky“ z místní bratrské církve. Tímto jim patří velký dík za to, že byli opravdu zdatnými pomocníky.

Na poslední chvíli jsem žádala místní úřad o povolení akce. Ale naštěstí díky ochotě místních úředníků proběhlo schválení bez komplikací.

Stanoviště byla nakonec tři, se čtyřmi úkoly – skákání v pytlích, hod kroužky na čísla (mikádo se všem zdálo dost složité, takže jsme ho nakonec nepoužili), hod pádlo-lapadlem s míčkem a skládání puzzlí. Za kartičku se čtyřmi razítky dostalo každé dítko lízátko (menší bez žvýkačky, větší se žvýkačkou).

V 16:30 proběhlo velké slosování o plyšové pejsky. Šest výherců se radovalo z nového kamaráda.

Barbora Jungerová, předsedkyně MK ANRČR Čelákovice

Čelákovice 23.8.2010

Akce se uskutečnila v rámci projektu Rodiny spolu, který finančně podpořil Nadační fond Albert a Nadace táta a máma.

Podpořili nás