Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1, Praha 1

Čelákovice

klub v roce 2013 ukončil svou činnost
předsedkyně: Barbora Jungerová


 

Seminář Jak budovat zdravou náhradní rodinu – 10. listopadu 2012

Bc. Jana Frantíková, Dis. ze Střediska náhradní rodinné péče je obdarovaná charismatická žena, pěstounka, maminka 12 dětí, sociální pracovnice.

Její semináře vždycky pohladí, povzbudí a posunou dál, a to i tehdy, když mluví o věcech bolavých a těžkých. Nejinak tomu bylo i tentokrát. 17 účastníků se těšilo na avizovaný program - jak mít hodně dětí a uklizenou domácnost, jak mít sytící odpočinek, kdy je matka ohrožený druh a jako taková má nárok na ochranu, jak si udržet vztahy mimo rodinu, o přátelství a o manželství, jak připravit naše děti na další život podle "našeho vzoru".

Nedostali jsme jednoduché návody, ale spíš inspiraci a osobní cennou zkušenost lektorky. Zamýšleli jsme se spolu nad očekáváními (svá očekávání i očekávání lidí kolem nás), která se ve svém životě snažíme naplnit a nad tím, zda jsou vždy reálná a potřebná. Není právě teď čas se zastavit a přehodnocovat, jestli některé věci neděláme jen proto, že se to má, nebo že se to tak vždycky dělalo? Na čem mi skutečně záleží a co je možné v rámci zachování zdravého rozumu a příznivé atmosféry v rodině oželet? Opět jsme si uvědomili, že pro přijaté děti je přijímající a bezpečná atmosféra v rodině základním pilířem, bez kterého se neobejdou.

A hlavní (samozřejmě s velkou nadsázkou) zpráva pro rodiče (nejen náhradní) – pro zdravou rodinu je nutný zdravý rodič a zdravý partnerský vztah rodičů. K tomu vedou tři jednoduché základní cesty – rodič musí být dobře vyspaný, najedený a psychicky v pohodě. Všechno najednou se nám obvykle splnit nepodaří, zkusme ale vždy alespoň dva body udržet. Prospěje to nám, a ve svém důsledku i celé naší rodině.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Víkendový pobyt 1. – 3. 6. 2012, Jindřichův dům, Pec pod Sněžkou

Navzdory nepříznivým předpovědím nás ve výšce 1100 m.n.m u chaty Jindřichův dům nad Pecí pod Sněžkou přivítalo sluníčko. Větru a prudkému stoupání nakonec odolalo 8 rodin o celkem 36 členech.

Hned první večeře byla výborná a naladila nás na příjemný víkend. Ten splnil všechna očekávání. Po první večeři se děti usadily ke Shrekovi a postupně odpadaly do svých postelí, zatímco někteří rodiče se sešli u dobrého pití k povídání a sdílení. První večer jsme se především představovali.

Sobotní ráno vylákalo jednoho tatínka k heroickému výkonu, když před snídaní mezi šestou a půl devátou ranní poklusem maratonce zdolal Sněžku (jejíž vrchol je od chaty vzdálený 17,5 km). Ostatní účastníci se rozjížděli výrazně pomaleji a po výborné snídani se rozprchli do všech stran na různorodé rodinné výpravy podle chuti a sil rodičů i dětí. Před obědem si pak ještě mladší děti stihly pohrát v herničce, starší děti a rodiče využívali hojně stolního fotbalu a pingpongového stolu. Po odpoledních výletech a večeři čekala děti ještě pohádka v místním mini kině. Většina z rodičů pak před půlnocí spát nešla.

Díky vstřícnosti a úžasnému přístupu majitelů Jindřichova domu jsme si mohli i nedělní dopoledne v Krkonoších vychutnat plnými doušky a balit až po posledním výtečném obědě. Ranní procházku pak zakončil improvizovaný koncertík na akordeon pod širým nebem před chatou. Po obědě nastal čas se rozloučit.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Zoopark Zelčín - 19. května 2012

V sobotu 19. května nás do nového dne uvítalo sluníčko a přislíbilo krásný den. Jedním z prvních dojmů bylo stádo koní přibíhající z pastvin do stájí. Návštěva Zooparku začínala slibně.

Hned vzápětí se nás ujala milá paní...spočítala děti a rozdala kartičky k soutěžím. Šest menších sbíralo razítka, dvě větší dívky za své úkoly dostávaly body. Prvním úkolem bylo strefit se kroužkem na tyčky. Soustředění menších i větších bylo veliké a dařilo se více či méně všem. Následovalo shazování plechovek míčkem. Protože byly vyskládané vysoko, ne všem se shození podařilo, šokovala ale tříletá Nikolka která se trefila ač plechovky byly ve výšce cca dvojnásobku její výšky. S nadšením děti přivítaly skákání v pytli, skákal dokonce i nejmenší roční Kubík. Těžkou disciplínou i pro větší dívky byl přechod lavice zavěšené na čtyřech řetězech. Menší s asistencí rodičů, větší odvážně bez pomoci, nakonec ale přes řeku plnou krokodýlů na konec můstku došli všichni. Jeník dokonce v některých místech odmítnul nabízenou ruku a části zdolal sám. Čekal nás basketbalový míč a koše ve dvou výškách. Výkony dětí byly neuvěřitelné, za výskok Anežky by se nemusel stydět ani Michal Jordan, bodovali ale všichni. Oříškem pro Anežku a Terezku se staly kuželky, na rozdíl od menších dětí je musely shodit tak, aby koule směřovala zezadu. Nakonec se podařilo. Mezi malými se zaskvěli Šimon s Matýskem, kterým na shození stačily dva pokusy. Zahanbit se ale nedal ani Míra a Monička. Celé klání zpovzdálí sledovala z kočárku Helenka a jistě oběma svým sestřičkám držela palečky.

Po zápolení na poli soutěžním už u nastupovací rampy čekali na děti dva trpěliví koníci s neméně trpělivými slečnami. Na hřbetu koníků absolvovaly děti jedno kolo kolem jízdárny. Kluci se na koni nesli pyšně jako rytíři, holčičky se na chvíli staly indiánkami na divokých ořích.

Závěr soutěže byl sladký a měl podobu palačinky s horou šlehačky. Každý závodník také dostal odměnou lízátko a bonbon. Zbytek příjemného dopoledne vyplnila prohlídka místních stájí a ohrad. Na děti čekali koně, morčata, kozy a ovce, ale také emu hnědý a makakové.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Seminář Výchova dětí s traumatem - 14.dubna 2012

Jarní sobotu se sešlo v modlitebně Církve bratrské Čelákovice 15 náhradních rodičů a dalších příznivců náhradní rodinné péče, aby si vyslechli přednášku inspirující osobnosti, Mgr. Hany Brodníčkové.

Mgr. Brodníčková se pěstounkou stala vlastně proti své vůli. Prostě jen jednou potkala malou dívku, která obdivovala její kočku. Toto setkání Haně převrátilo život naruby. Přerušila nadějnou kariéru v Bruselu, rok se snažila sanovat narušenou rodinu dívky, nakonec se rozhodla získat ji i její sestru do pěstounské péče. Dnes je Mgr. Hana Brodníčková speciální pedagožkou a pěstounkou a maminkou čtyř obdivuhodných dívek.

O děti se mezitím v herně MC postaraly zkušené tety pod vedením speciální pedagožky Mgr. Fryšové.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Pobyt s koníčky

První pobyt s místním klubem Asociace náhradních rodin Čelákovice nás nadchnul a tak jsme se rozhodli setkání zopakovat. A protože největší úspěch měla u našich dětí jízda na koni, bylo rozhodnuto – pojedeme za koníčky. Po chvíli internetového brouzdání se mi vybavilo doporučení mé kamarádky a do vyhledávače jsem zadala „Stáje Štětice“. Po velmi vstřícném jednání majitelky bylo rozhodnuto – pojedeme na jih!!

Když se přiblížil první říjnový víkend, měla jsem trému. Neonemocní někdo? Bude se všem víkend líbit? Bude nám spolu hezky? První obava se naplnila, jedna rodina bohužel musela pro nemoc zůstat doma, ostatní ale statečně dorazili. Nutno říct, že nízká cena ubytování byla vykoupena jistým nepohodlím a naše seznamování mělo být velmi intenzivní. Ale kde je dobrá vůle, tam jde všechno, a tak se několik rodin vměstnalo do dvou pokojů, jinak velmi útulných a v sychravém počasí příjemně vytopených. Protože většina dojela až pozdě večer, dlouho jsme povídat nevydrželi a s očekáváním dalšího dne jsme brzy usnuli.

Děti se probudily velmi brzy, a natěšeně vyběhly ven. A bylo co obdivovat. Asi nikdo z nás ještě neviděl stádo padesáti krásných koní. Okouzlili nás i lamy, morčata, prase, psi a děti především spousty koček a koťátek. Jediným omezením pro děti byl elektrický ohradník (před kterým se neuchránil jen jeden tatínek), jinak se ocitly v ráji. Spokojeně probíhaly stodoly, hladily koně, psi, koťátka, občas se vypravily i na valník s hnojem a my jsme je jen těžko svolávali ke snídani. Po ní jsme sledovali přípravu dvoudenní koňské výpravy. Umíte si představit dva dny na koňském hřbetu? Já tedy ne. Když výprava odjela, konečně se děti dočkaly. Jurášek, Heda, Bety, Safír i ostatní koně už stáli připravení k první vyjížďce. Ochotné slečny vyvedly děti na koních na hodinovou vyjížďku do lesa. Užívaly si to všechny děti, včetně nejmladších „tříleťáků“, které jsme jen zpovzdálí hlídali, aby v čase svého odpoledního spánku na koňském hřbetě neusnuli.
Po dětech přišli na řadu dospělí. Nakonec se odvážili čtyři a po hodině se z lesa vrátili s bolavýma rukama a vymrzlí, ale spokojení. Poté se většina z nás vydala objevit alespoň pro mě dosud neznámé město Písek. Nejen pohled na nejstarší kamenný most v Čechách způsobil vyhladovění celé posádky, a tak není divu, že jsme se nakonec všichni setkali v jedné malebné cukrárně.
Večer po náročných zážitcích většina osazenstva opět brzy usnula, někteří se pak sešli ještě u lahodného vína.

Sychravé nedělní ráno děti neodradilo a tak hned po snídani ve stejné sestavě znovu nasedly na koně, aby se naposledy kochaly pohledem na okolní krajinu. A pak rychle zabalit, a hurá domů.
Jsem vděčná za podobná setkání. Dávají mi možnost sdílet se s lidmi, kteří jdou podobnou životní cestou. Je úlevné vědět, že řeší podobné starosti a prožívají podobné radosti jako my. A tak i když jsem v pátek přísahala, že už nikdy nic organizovat nebudu, už v neděli jsem věděla, že jsme nejeli naposledy. Vždyť i pro „naše“ děti je důležité vidět, že nejsou jediní na světě, pro koho si rodiče přijeli do „domečku“ .
Na závěr musím poděkovat především Nadaci Terezy Maxové dětem, která přijatým dětem uhradila pobyt i vyjížďky. Děkuji také všem ve Stájích Štětice (www.stajestetice.cz), že nás i naše děti přijali s otevřeností a pochopením, kterou nevidíme každý den.
Jana Luhanová, MK ANRČR Čelákovice

Rodinný den s Albertem místního klubu Čelákovice

Integrační akce s názvem Rodinný den s Albertem se uskutečnila 19.8. mezi 15:00 – 16:30. Realizace jsme se ujaly s maminkou Janou pouze ve dvou, neboť ze všech členů klubů v Čelákovicích bydlíme pouze my dvě. Výhodou určitě bylo, že jsme prodejnu Alberta měli přímo v místě bydliště.

S manažerkou prodejny jsme se dohodly, že akce proběhne zcela bez potřeby zásahu z její strany. Jediné, co jsem si vyžádala, byly nějaké plakáty s různými druhy potravin. Ty jsme tedy nakonec (kvůli velikosti) nepoužili.

Vzhledem k tomu, že dvě stanoviště by byla málo, požádali jsme o pomoc při realizaci „mládežníky“ z místní bratrské církve. Tímto jim patří velký dík za to, že byli opravdu zdatnými pomocníky.

Na poslední chvíli jsem žádala místní úřad o povolení akce. Ale naštěstí díky ochotě místních úředníků proběhlo schválení bez komplikací.

Stanoviště byla nakonec tři, se čtyřmi úkoly – skákání v pytlích, hod kroužky na čísla (mikádo se všem zdálo dost složité, takže jsme ho nakonec nepoužili), hod pádlo-lapadlem s míčkem a skládání puzzlí. Za kartičku se čtyřmi razítky dostalo každé dítko lízátko (menší bez žvýkačky, větší se žvýkačkou).

V 16:30 proběhlo velké slosování o plyšové pejsky. Šest výherců se radovalo z nového kamaráda.

Barbora Jungerová, předsedkyně MK ANRČR Čelákovice

Čelákovice 23.8.2010

Akce se uskutečnila v rámci projektu Rodiny spolu, který finančně podpořil Nadační fond Albert a Nadace táta a máma.

Naše první velká výprava - místní klub Čelákovice

Je to již nějaký pátek, kdy jsem zde na našem portále vyzývala ostatní náhradní rodiče – zvláště z okolí Čelákovic – aby se mi ozvali a společně bychom založili místní klub Asociace náhradních rodin. Nu, rok se s rokem sešel a náš klub skutečně vznikl! Mám z toho obrovskou radost a ráda bych se s vámi všemi podělila o dojmy z naší první větší akce.

Pobyt 7/2010

Další fotky naleznete zde.

Vzhledem k tomu, že jsme klub založili v dubnu 2010, podařilo se nám uspořádat pouze jedinou (jakousi úvodní) schůzku. V místním mateřském centru se nás sešlo pět maminek a deset dětí. A protože nám prázdniny pomalu ťukaly na dveře, dohodly jsme se, že se sejdeme opět až se začátkem školního roku.

Ale v mezidobě zahájily Nadační fond Albert a Asociace náhradních rodin České republiky od dubna tohoto roku realizaci společného projektu s názvem Rodiny spolu. Partnerem projektu je Nadace táta a máma. Díky tomuto projektu mohou rodiny spolu trávit volný čas a z finančních prostředků realizovat především vzdělávací a relaxační aktivity pro děti z náhradních rodin, rozvojové aktivity místních klubů ANR ČR a integrační aktivity (v praxi to znamená akce pro veřejnost v partnerství s prodejnami Albert.)

Pobyt - 7/2010

Dlouho jsem si lámala hlavu, jak „utratit“ korunky, které byly přidělené našemu klubu. Částka nebyla nijak závratná a nabízelo se tolik možností…zoo, hrady nebo zámky, aquapark apod. Ale léto se nám vyletnilo až moc a v klubu máme mnoho malých dětí, se kterými cestování v parnu není to pravé ořechové, takže mé rozhodování nebylo vůbec jednoduché.
Mnozí z vás tu četli za poslední dva roky několik příběhů z našich farmářských dovolených. Až jsem se divila, že mě to nenapadlo hned jako první – vyrazit někam na farmu, za zvířátky. Se souhlasem ostatních členů klubu se mi podařilo zamluvit termín na dvě noci hned na začátku července.

Ve čtvrtek prvního července jsme se v Sekyrkových Loučkách v Pensionu Na Statku sešly čtyř tzv. náhradní rodiny (občas si v duchu říkám, že bych se s chutí nechala alespoň na chviličku nahradit ve své multifukci mámy – ale to je trošku z jiného soudku). Celkem sedm dospěláků a devět dětí ve věku 1 rok až 14 let. Apartmány byly vybaveny nejen sociálním zařízením (wc+sprcha), ale také malou kuchyňkou, včetně lednice, vařiče i nádobí. Z verandy jsme bez problémů mohli pozorovat děti (a psy) na pískovišti nebo na trávě, takže nám ke štěstí vůbec nic nescházelo.

Hlavním cílem naší první akce bylo hlavně vzájemně se seznámit, poznat se a popovídat si. Ale aby to nebylo takové „fádní“, vymyslela jsem alespoň krátký, nenáročný a zcela dobrovolný program. Hned první den odpoledne jsem pro děti objednala tři koníky. Dalším modulem projektu Rodiny spolu je totiž vzdělávání a terapie pro děti. U těch nejmenších jsme to pojali jako hiporelaxaci. Chvíli trvalo, než se děti na koni (všechny koně byly označeny jako „obrovský“) dokázaly dostatečně uvolnit, aby si jízdu opravdu užily. Ale nakonec jsme na koníčka posadili i nejmladšího účastníka našeho setkání, 13-měsíčního Davídka. U starších už jsme trvali na tom, aby si z jízdy odnesly alespoň základy jezdectví. Netušíte, jak je těžké donutit děti, aby po delší chvíli udržely rovná záda! Závěrečnou zkouškou výuky bylo sesedání. Pokud přežil jezdec i kůň ve zdraví, výuka byla úspěšná!
Večer jsme pro změnu relaxovali my rodiče. Jen tak jsme si povídali a probírali méně i více vážná témata z našich životů.

Jak už jsem říkala, léto nám svého teplíčka dopřává až moc, takže jsem zavrhla jakýkoliv „poučný či naučný“ program a většina z nás se rozhodla dopoledne druhého dne strávit ve vodě. Z dětí se během chvíle stali menší či větší vodníci a nebylo vůbec snadné je vrátit zpět do říše lidí. Jediné „heslo“ na které vodníci zafungovali, bylo JÍÍÍDLOOOO! Věřím, že zastánci zdravé výživy by nad našimi hranolkami, langoši a řízky nejásali. Ale my jsme byli v tu chvíli nadmíru spokojeni!

Polední siestu jsme téměř všichni, malí i velcí, využili k posilujícímu spánku. Siesta se protáhla až do pozdního odpoledne, neboť sluníčko nechtělo ustoupit ze svého žhavení ani o píď. Naším cílem se stala malá víska Radvánovice, kde sídlí tolik vyhlášená Šťastná země. Díky vstřícnosti majitele jsme na průkazky ANRČR prošli všichni zdarma. Tímto mu na dálku děkujeme!
Pro neznalé věci – Šťastná země je úžasné místo, kde můžete s dětmi strávit celý den a nebudete se ani chviličku nudit. My jsme návštěvu zahájili v Geoparku, který nám poskytl báječný stín a chládek. Teprve potom jsme pokračovali na fantastických obřích trampolínách (dospěláci pozor – i vy se zde můžete vyskákat do sytosti!) a prolízačkách, houpačkách a dalších vymoženostech pro děti. Nikdo z nás neminul bez povšimnutí sympatické občerstvení s nanuky, ledovou tříští a jinými chladnými i teplejšími laskominami.
Nu, přiznávám, že jsme odjížděli až se zavírací dobou.

Pobyt 7/2010

Večer už jsme pouze stačili děti „naházet“ do hajanova a opět jsme se sešli u příjemného povídání. Dva dny pobytu uběhly jako voda. Ráno už jsme stihli pouze zabalit, uklidit a vydali jsme se zpět k domovu. Tento pobyt nebyl ničím významný, neudálo se nic mimořádného. Jen čtyři obyčejné rodiny se zcela neobyčejnými dětmi dostaly příležitost sdílet své radosti i starosti, spojené s údělem náhradních rodičů. Ale nemáte tušení, jak moc nám to všem dalo. Takže tímto děkuji projektu Rodiny spolu, že nám tuto akci umožnil uspořádat a také samozřejmě všem zúčastněným za báječný společný čas.

A pro vás mám osobní doporučení na místa, která jsme navštívili:

- ubytovaní jsme byli v Pensionu Na Statku www.agroturistika.org (zde získáte i kontakt na koníčky)

- koupali jsme se v autokempu v Sedmihorkách www.campsedmihorky.cz

- řádili jsme ve Šťastné zemi www.stastnazeme.cz (vstup pro náhradní rodiny zdarma)

Člák byl převzat z http://www.moje-rodina.cz/spolecnost/na-e-prvni-velka-vyprava

Akce se zúčastnilo 7 dospělých a 9 dětí, celkem 16 účastníků.

Akce se uskutečnila v rámci projektu Rodiny spolu, který finančně podpořil Nadační fond Albert a Nadace táta a máma.

Podporují nás