Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1, Praha 1

Seminář Jak budovat zdravou náhradní rodinu – 10. listopadu 2012

Bc. Jana Frantíková, Dis. ze Střediska náhradní rodinné péče je obdarovaná charismatická žena, pěstounka, maminka 12 dětí, sociální pracovnice.

Její semináře vždycky pohladí, povzbudí a posunou dál, a to i tehdy, když mluví o věcech bolavých a těžkých. Nejinak tomu bylo i tentokrát. 17 účastníků se těšilo na avizovaný program - jak mít hodně dětí a uklizenou domácnost, jak mít sytící odpočinek, kdy je matka ohrožený druh a jako taková má nárok na ochranu, jak si udržet vztahy mimo rodinu, o přátelství a o manželství, jak připravit naše děti na další život podle "našeho vzoru".

Nedostali jsme jednoduché návody, ale spíš inspiraci a osobní cennou zkušenost lektorky. Zamýšleli jsme se spolu nad očekáváními (svá očekávání i očekávání lidí kolem nás), která se ve svém životě snažíme naplnit a nad tím, zda jsou vždy reálná a potřebná. Není právě teď čas se zastavit a přehodnocovat, jestli některé věci neděláme jen proto, že se to má, nebo že se to tak vždycky dělalo? Na čem mi skutečně záleží a co je možné v rámci zachování zdravého rozumu a příznivé atmosféry v rodině oželet? Opět jsme si uvědomili, že pro přijaté děti je přijímající a bezpečná atmosféra v rodině základním pilířem, bez kterého se neobejdou.

A hlavní (samozřejmě s velkou nadsázkou) zpráva pro rodiče (nejen náhradní) – pro zdravou rodinu je nutný zdravý rodič a zdravý partnerský vztah rodičů. K tomu vedou tři jednoduché základní cesty – rodič musí být dobře vyspaný, najedený a psychicky v pohodě. Všechno najednou se nám obvykle splnit nepodaří, zkusme ale vždy alespoň dva body udržet. Prospěje to nám, a ve svém důsledku i celé naší rodině.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Víkendový pobyt 1. – 3. 6. 2012, Jindřichův dům, Pec pod Sněžkou

Navzdory nepříznivým předpovědím nás ve výšce 1100 m.n.m u chaty Jindřichův dům nad Pecí pod Sněžkou přivítalo sluníčko. Větru a prudkému stoupání nakonec odolalo 8 rodin o celkem 36 členech.

Hned první večeře byla výborná a naladila nás na příjemný víkend. Ten splnil všechna očekávání. Po první večeři se děti usadily ke Shrekovi a postupně odpadaly do svých postelí, zatímco někteří rodiče se sešli u dobrého pití k povídání a sdílení. První večer jsme se především představovali.

Sobotní ráno vylákalo jednoho tatínka k heroickému výkonu, když před snídaní mezi šestou a půl devátou ranní poklusem maratonce zdolal Sněžku (jejíž vrchol je od chaty vzdálený 17,5 km). Ostatní účastníci se rozjížděli výrazně pomaleji a po výborné snídani se rozprchli do všech stran na různorodé rodinné výpravy podle chuti a sil rodičů i dětí. Před obědem si pak ještě mladší děti stihly pohrát v herničce, starší děti a rodiče využívali hojně stolního fotbalu a pingpongového stolu. Po odpoledních výletech a večeři čekala děti ještě pohádka v místním mini kině. Většina z rodičů pak před půlnocí spát nešla.

Díky vstřícnosti a úžasnému přístupu majitelů Jindřichova domu jsme si mohli i nedělní dopoledne v Krkonoších vychutnat plnými doušky a balit až po posledním výtečném obědě. Ranní procházku pak zakončil improvizovaný koncertík na akordeon pod širým nebem před chatou. Po obědě nastal čas se rozloučit.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Zoopark Zelčín - 19. května 2012

V sobotu 19. května nás do nového dne uvítalo sluníčko a přislíbilo krásný den. Jedním z prvních dojmů bylo stádo koní přibíhající z pastvin do stájí. Návštěva Zooparku začínala slibně.

Hned vzápětí se nás ujala milá paní...spočítala děti a rozdala kartičky k soutěžím. Šest menších sbíralo razítka, dvě větší dívky za své úkoly dostávaly body. Prvním úkolem bylo strefit se kroužkem na tyčky. Soustředění menších i větších bylo veliké a dařilo se více či méně všem. Následovalo shazování plechovek míčkem. Protože byly vyskládané vysoko, ne všem se shození podařilo, šokovala ale tříletá Nikolka která se trefila ač plechovky byly ve výšce cca dvojnásobku její výšky. S nadšením děti přivítaly skákání v pytli, skákal dokonce i nejmenší roční Kubík. Těžkou disciplínou i pro větší dívky byl přechod lavice zavěšené na čtyřech řetězech. Menší s asistencí rodičů, větší odvážně bez pomoci, nakonec ale přes řeku plnou krokodýlů na konec můstku došli všichni. Jeník dokonce v některých místech odmítnul nabízenou ruku a části zdolal sám. Čekal nás basketbalový míč a koše ve dvou výškách. Výkony dětí byly neuvěřitelné, za výskok Anežky by se nemusel stydět ani Michal Jordan, bodovali ale všichni. Oříškem pro Anežku a Terezku se staly kuželky, na rozdíl od menších dětí je musely shodit tak, aby koule směřovala zezadu. Nakonec se podařilo. Mezi malými se zaskvěli Šimon s Matýskem, kterým na shození stačily dva pokusy. Zahanbit se ale nedal ani Míra a Monička. Celé klání zpovzdálí sledovala z kočárku Helenka a jistě oběma svým sestřičkám držela palečky.

Po zápolení na poli soutěžním už u nastupovací rampy čekali na děti dva trpěliví koníci s neméně trpělivými slečnami. Na hřbetu koníků absolvovaly děti jedno kolo kolem jízdárny. Kluci se na koni nesli pyšně jako rytíři, holčičky se na chvíli staly indiánkami na divokých ořích.

Závěr soutěže byl sladký a měl podobu palačinky s horou šlehačky. Každý závodník také dostal odměnou lízátko a bonbon. Zbytek příjemného dopoledne vyplnila prohlídka místních stájí a ohrad. Na děti čekali koně, morčata, kozy a ovce, ale také emu hnědý a makakové.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Seminář Výchova dětí s traumatem - 14.dubna 2012

Jarní sobotu se sešlo v modlitebně Církve bratrské Čelákovice 15 náhradních rodičů a dalších příznivců náhradní rodinné péče, aby si vyslechli přednášku inspirující osobnosti, Mgr. Hany Brodníčkové.

Mgr. Brodníčková se pěstounkou stala vlastně proti své vůli. Prostě jen jednou potkala malou dívku, která obdivovala její kočku. Toto setkání Haně převrátilo život naruby. Přerušila nadějnou kariéru v Bruselu, rok se snažila sanovat narušenou rodinu dívky, nakonec se rozhodla získat ji i její sestru do pěstounské péče. Dnes je Mgr. Hana Brodníčková speciální pedagožkou a pěstounkou a maminkou čtyř obdivuhodných dívek.

O děti se mezitím v herně MC postaraly zkušené tety pod vedením speciální pedagožky Mgr. Fryšové.

Akce byla součástí projektu RC Routa, o.s. Rodinné útočiště i pro náhradní rodiny StČ. kraje – Klub náhradních rodin Routa, na který byla poskytnuta dotace MPSV ze státního rozpočtu v oblasti rodiny pro rok 2012.

Pobyt s koníčky

První pobyt s místním klubem Asociace náhradních rodin Čelákovice nás nadchnul a tak jsme se rozhodli setkání zopakovat. A protože největší úspěch měla u našich dětí jízda na koni, bylo rozhodnuto – pojedeme za koníčky. Po chvíli internetového brouzdání se mi vybavilo doporučení mé kamarádky a do vyhledávače jsem zadala „Stáje Štětice“. Po velmi vstřícném jednání majitelky bylo rozhodnuto – pojedeme na jih!!

Když se přiblížil první říjnový víkend, měla jsem trému. Neonemocní někdo? Bude se všem víkend líbit? Bude nám spolu hezky? První obava se naplnila, jedna rodina bohužel musela pro nemoc zůstat doma, ostatní ale statečně dorazili. Nutno říct, že nízká cena ubytování byla vykoupena jistým nepohodlím a naše seznamování mělo být velmi intenzivní. Ale kde je dobrá vůle, tam jde všechno, a tak se několik rodin vměstnalo do dvou pokojů, jinak velmi útulných a v sychravém počasí příjemně vytopených. Protože většina dojela až pozdě večer, dlouho jsme povídat nevydrželi a s očekáváním dalšího dne jsme brzy usnuli.

Děti se probudily velmi brzy, a natěšeně vyběhly ven. A bylo co obdivovat. Asi nikdo z nás ještě neviděl stádo padesáti krásných koní. Okouzlili nás i lamy, morčata, prase, psi a děti především spousty koček a koťátek. Jediným omezením pro děti byl elektrický ohradník (před kterým se neuchránil jen jeden tatínek), jinak se ocitly v ráji. Spokojeně probíhaly stodoly, hladily koně, psi, koťátka, občas se vypravily i na valník s hnojem a my jsme je jen těžko svolávali ke snídani. Po ní jsme sledovali přípravu dvoudenní koňské výpravy. Umíte si představit dva dny na koňském hřbetu? Já tedy ne. Když výprava odjela, konečně se děti dočkaly. Jurášek, Heda, Bety, Safír i ostatní koně už stáli připravení k první vyjížďce. Ochotné slečny vyvedly děti na koních na hodinovou vyjížďku do lesa. Užívaly si to všechny děti, včetně nejmladších „tříleťáků“, které jsme jen zpovzdálí hlídali, aby v čase svého odpoledního spánku na koňském hřbetě neusnuli.
Po dětech přišli na řadu dospělí. Nakonec se odvážili čtyři a po hodině se z lesa vrátili s bolavýma rukama a vymrzlí, ale spokojení. Poté se většina z nás vydala objevit alespoň pro mě dosud neznámé město Písek. Nejen pohled na nejstarší kamenný most v Čechách způsobil vyhladovění celé posádky, a tak není divu, že jsme se nakonec všichni setkali v jedné malebné cukrárně.
Večer po náročných zážitcích většina osazenstva opět brzy usnula, někteří se pak sešli ještě u lahodného vína.

Sychravé nedělní ráno děti neodradilo a tak hned po snídani ve stejné sestavě znovu nasedly na koně, aby se naposledy kochaly pohledem na okolní krajinu. A pak rychle zabalit, a hurá domů.
Jsem vděčná za podobná setkání. Dávají mi možnost sdílet se s lidmi, kteří jdou podobnou životní cestou. Je úlevné vědět, že řeší podobné starosti a prožívají podobné radosti jako my. A tak i když jsem v pátek přísahala, že už nikdy nic organizovat nebudu, už v neděli jsem věděla, že jsme nejeli naposledy. Vždyť i pro „naše“ děti je důležité vidět, že nejsou jediní na světě, pro koho si rodiče přijeli do „domečku“ .
Na závěr musím poděkovat především Nadaci Terezy Maxové dětem, která přijatým dětem uhradila pobyt i vyjížďky. Děkuji také všem ve Stájích Štětice (www.stajestetice.cz), že nás i naše děti přijali s otevřeností a pochopením, kterou nevidíme každý den.
Jana Luhanová, MK ANRČR Čelákovice

Podporují nás