Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1, Praha 1

Pobyt s koníčky

První pobyt s místním klubem Asociace náhradních rodin Čelákovice nás nadchnul a tak jsme se rozhodli setkání zopakovat. A protože největší úspěch měla u našich dětí jízda na koni, bylo rozhodnuto – pojedeme za koníčky. Po chvíli internetového brouzdání se mi vybavilo doporučení mé kamarádky a do vyhledávače jsem zadala „Stáje Štětice“. Po velmi vstřícném jednání majitelky bylo rozhodnuto – pojedeme na jih!!

Když se přiblížil první říjnový víkend, měla jsem trému. Neonemocní někdo? Bude se všem víkend líbit? Bude nám spolu hezky? První obava se naplnila, jedna rodina bohužel musela pro nemoc zůstat doma, ostatní ale statečně dorazili. Nutno říct, že nízká cena ubytování byla vykoupena jistým nepohodlím a naše seznamování mělo být velmi intenzivní. Ale kde je dobrá vůle, tam jde všechno, a tak se několik rodin vměstnalo do dvou pokojů, jinak velmi útulných a v sychravém počasí příjemně vytopených. Protože většina dojela až pozdě večer, dlouho jsme povídat nevydrželi a s očekáváním dalšího dne jsme brzy usnuli.

Děti se probudily velmi brzy, a natěšeně vyběhly ven. A bylo co obdivovat. Asi nikdo z nás ještě neviděl stádo padesáti krásných koní. Okouzlili nás i lamy, morčata, prase, psi a děti především spousty koček a koťátek. Jediným omezením pro děti byl elektrický ohradník (před kterým se neuchránil jen jeden tatínek), jinak se ocitly v ráji. Spokojeně probíhaly stodoly, hladily koně, psi, koťátka, občas se vypravily i na valník s hnojem a my jsme je jen těžko svolávali ke snídani. Po ní jsme sledovali přípravu dvoudenní koňské výpravy. Umíte si představit dva dny na koňském hřbetu? Já tedy ne. Když výprava odjela, konečně se děti dočkaly. Jurášek, Heda, Bety, Safír i ostatní koně už stáli připravení k první vyjížďce. Ochotné slečny vyvedly děti na koních na hodinovou vyjížďku do lesa. Užívaly si to všechny děti, včetně nejmladších „tříleťáků“, které jsme jen zpovzdálí hlídali, aby v čase svého odpoledního spánku na koňském hřbetě neusnuli.
Po dětech přišli na řadu dospělí. Nakonec se odvážili čtyři a po hodině se z lesa vrátili s bolavýma rukama a vymrzlí, ale spokojení. Poté se většina z nás vydala objevit alespoň pro mě dosud neznámé město Písek. Nejen pohled na nejstarší kamenný most v Čechách způsobil vyhladovění celé posádky, a tak není divu, že jsme se nakonec všichni setkali v jedné malebné cukrárně.
Večer po náročných zážitcích většina osazenstva opět brzy usnula, někteří se pak sešli ještě u lahodného vína.

Sychravé nedělní ráno děti neodradilo a tak hned po snídani ve stejné sestavě znovu nasedly na koně, aby se naposledy kochaly pohledem na okolní krajinu. A pak rychle zabalit, a hurá domů.
Jsem vděčná za podobná setkání. Dávají mi možnost sdílet se s lidmi, kteří jdou podobnou životní cestou. Je úlevné vědět, že řeší podobné starosti a prožívají podobné radosti jako my. A tak i když jsem v pátek přísahala, že už nikdy nic organizovat nebudu, už v neděli jsem věděla, že jsme nejeli naposledy. Vždyť i pro „naše“ děti je důležité vidět, že nejsou jediní na světě, pro koho si rodiče přijeli do „domečku“ .
Na závěr musím poděkovat především Nadaci Terezy Maxové dětem, která přijatým dětem uhradila pobyt i vyjížďky. Děkuji také všem ve Stájích Štětice (www.stajestetice.cz), že nás i naše děti přijali s otevřeností a pochopením, kterou nevidíme každý den.
Jana Luhanová, MK ANRČR Čelákovice

Tags: Čelákovice

Podporují nás